"Svěřit svůj život Bohu??!"
Článek o tom, jak jsem se rozčílila na Boha.....
Všichni věřící se ohání tou slavnou známou větou, že mám svůj život svěřit Hospodinu. A pak přijde blesk z čistého nebe. Člověk doufá v Boha, věří mu, dá mu svůj život a on shodí letadlo a zabije tak několik otců malinkých i velkých dětí, manželů...
Nedávno můj kamarád Libor vjel pod vlak a je mrtvý - měsíc před svatbou.
Holčička, kterou teď učím ve třetí třídě, byla před půl rokem odebrána rodičům policisty, když byla s rodiči na procházce v parku. Nyní je v dětském domově.
A smysl??? Nejsem sama, kdo se ptá po smyslu těchto událostí.
Vždyť Libor se konečně se svou družkou rozhodli vzít se a nežít na hromádce a zabezpečit tak svého ročního syna. A co na to "osud"? Smrt. Mladí muži, kteří zemřeli v troskách letadla u Jaroslavle měli celý život před sebou. Proč na jejich manželky a děti, kteří za nic nemohly, Hospodin uvalil tak těžký kříž?? Malá Káťa bude mít následky na celý žvot z tohoto násilného odtržení od rodičů. TAK DO HÁJE PROČ???!
Pochopím, když zemře starší člověk, nebo někdo má nějakou nemoc, jednu ruku/nohu... Má kříž, ale zůstává s rodinou, s nejbližšími. Proč Bůh, který je "propagátorem" úplné rodiny, dopustí toto??! Proč jednoho rodiče odebe jen tak, jakoby se nic nestalo?!
Slyšela jsem odpověď na otázku, proč Bůh dopouští zlo. Ta odpověď zněla: "Aby mohl ukázat tím více dobra." Ale kde tady v té bolesti je to dobro??? V tom, že se ČR sjednotí v jeden národ? Že si Rusko uvědomí, že tyto letouny už mají vyřadit, když to neudělali před těmi několika lety, kdy tyto letouny byly zakázané? Že se semknou rodiny pozůstalých? Fajn. Ale co to dítě, které zůstane?
A neříkejte mi, že Bůh to má dobře vymyšlené a že co se má stát, stane se. To mě opravdu neuklidňuje! Jak toto může dopustit?! Pokud existuje, tak proč doprčic něco neudělá?!
Je to tak, že kdyby nedopustil tato neštěstí, tak by přišla jiná? Ale proč?
Kdyby nezemřel otec těch dětí teď, začal by třeba pít a mlátil by ženu i dítě? Stal by se z něho vrah?
Je to slabá útěcha v takové bolesti...
Komentáře
Fotogalerie
Oblíbené stránky
Nejnovější
- 2. 4. 2015 Sněží
- 20. 5. 2013 Říkej mi skoro všechno
- 18. 5. 2013 Obejmi lásko srdce moje
- 14. 2. 2013 Vločka
- 15. 1. 2013 Výmysly
Aničko, Bůh ví. A doufám, že se na tyto otázky dozvím jednou odpověď v nebi:-) Zatím jen tuším, že jsou mnohem důležitější důvody, než jaké jsme lidskýma očima schopni vidět, pochopit a vstřebat. Bohu jde o spásu každičké duše. On ví, kdy jsme připraveni nejlépe na střetnutí se s Jeho tváří. On ví, že daný člověk přijde za ním teď, a nebo třeba nikdy... Je větší zlo odejít od vlastní rodiny na nějaký čas s tím, že na věčnosti se spolu zase setkají, nebo je větší zlo, když člověk zůstane na světě mezi svými, ale smrt je oddělí nadobro a navždy???
Milá Anno,
"existuje jen jedna spravedlivá námitka vůči Boží existenci, a tou je utrpení nevinných".
Otázka bolesti a zla je strašná otázka, na niž není odpověď. Tedy v okamžiku, kdy se tě dotýká. Dokud je neosobní, můžeš se ohánět frázemi ať již náboženskými nebo jinými... Ale když se tě dotkne, není odpovědi.
Ale přece jen ti nabídnu pohled očí ve tváři s vráskami, jež které ji zbrázdily v okamžicích bolesti: "Bez kříže Ježíše Krista je bolest nesmyslná."
Bůh není necitelný a vzdálený, který "dopouští".
Bůh je trpící.
A najdeš-li odvahu o Kříži přemýšlet (modlit se, meditovat), možná se ztišíš a objevíš ticho Otcova mlčení nad smrtí svého jediného Syna, kterého dal, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16). A možná ti dojde síla lásky, která neušetřila svého vlastního Syna, ale vydala se v Něm pro nás.
To není odpověď, to je jen směr, kde se odpověď nachází.
A dříve nebo později tě tato otázka zasáhne ještě naléhavěji než dnes... Vím to.
Přeji ti odvahu snést otázku srdce a vydržet ticho mlčení Otce v hodinách velkopátečních.
Víš...rozumím Ti...taky se často ptám po smyslu věcí, které se dějí nebo někdy nedějí... Nemůžu a neumím říct, za co může Bůh, co byla Jeho vůle a co ne. Ale co můžu říct z vlastní zkušenosti (a to Ty víš taky, jsi moje sestra), tak určitě má moc si to použít k něčemu dobrému. Proměnit to všechno...vzít ty následky a udělat z nich něco pozitivního... Můžeme se každý podívat na svůj život zpátky a určitě najdeme dost věcí, o kterých jsme si mysleli, že jsou na prd...a ono to pak díky těm věcem třeba bylo všechno jinak... Víš jak jsem říkala, že jsem nějakou dobu (teď někdy) neměla nic jiného, než křečovitou důvěru v Hospodina, že "to bude dobrý"...na jednu stranu je to děsivé zjištění. Na druhou stranu ON je jediný pevný bod v našem životě. A to největší je, že "On může"... Nepřestávej tomu věřit. On může a On miluje...
Zito, děkuju, Tvá slova mě povzbudila a otevřela dalí obzor... Nějak tak jsem si to představovala, ale nedokázala jsem to vzít za své... Ale teď už to chápu :-)
Život na zemi je jen cesta k Cíli - ne cíl samotný. A různé skutečnosti nám k tomu Cíli mají pomáhat... Děkuju
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.