Vločka

Vločka

Vločka...

padá

na mou prázdnou dlaň

dotyk je nevyhnutelný 

a tak čekám.

Ta zmrzlá krása chladí,

však u srdce hřeje.

Má kouzlo diamantu, 

mé srdce se chvěje

z radosti a nádhery, 

jež představuje květ,

a svět

plný omylů a bolesti

a pohledů, co nehostí, 

jde dál. 

A vločka padá do prázdnoty 

přeplněného světa...