Změna směru

Zase na mě přišla se zamračeným počasím přemýšlivá nálada... Tak se ohlížím zpět a dívám se na svůj život z různých pohledů... Ale nejvíc mě zaujal pohled mě jako asi 15leté holky.......

Měla jsem o svém budoucím životě (téměř) jasnou představu. Když pominu moji tehdejší neznalost v oblasti práce, tak jsem věděla, co chci. Měla jsem dokonce naplánované i to, kdy se seznámím se svým budoucím mužem, kdy budu mít první dítě, druhé... Jak se budou jmenovat... Dvacet let - to byl podle mě věk úplně akorát na vdávání. Rozhodně jsem nechtěla být stará matka a vdávat se až někdy v 25, natož v 28, to by byla katastrofa!

Teď, po deseti letech se na svůj život dívám znovu... A musím se jen smutně usmát nad faktem, že se mi z mojí predikce nesplnila ani čárka. Mám přesně o deset let víc a podle mě v patnácti bych měla za půl roku rodit druhého potomka s milovaným a milujícím manželem.

Asi jsem někde během těch deseti let odbočila jinam, než jsem chtěla... Někde jsem si nevšimla slepé ulice a musela se vracet; nevšimla jsem si odbočky, kudy jsem měla v plánu jet, a pokračovala jsem dál v původním směru... A dojela jsem jinam. Svět vypadá jinak, prostředí, ve kterém se pohybuji je dočista odlišné od toho v mých představách...

Je blbé zjistit, že většinu rozhodnutí už zpátky nevezmu... Prostě to nejde. A teď žij s tím, že jsi někde udělala chybu, kterou nezměníš. Žij s tím, že jsi kdysi dávno udělala něco, kvůli čemu se Tvůj život začal ubírat směrem, kterým jsi jít nechtěla. Jeď po cestě, kterou jsi brázdit nechtěla...

Ještě pořád mám v hlavě ten svůj sen, představu a hrozně moc si přeju ji naplnit. A vím, že se mi to podaří... Jen to bude jindy a jinde, než bylo původně naplánováno. 

"Když si něco přeješ, celý vesmír se spojí, abys toho mohl dosáhnout." Paulo Coelho, Alchymista